Mýty věřitelů

Vymáhání dluhů je obvykle během na delší trať. Všechny počáteční náklady s tím spojené přitom nese věřitel, který si musí vzít advokáta, případně i znalce, platit soudní poplatky a následně i náklady na exekuci, pokud dlužník nemá vůbec žádný majetek.

To vše představuje překážku odrazující řadu věřitelů od toho, aby se touto cestou vůbec vydávali.

Je třeba chodit po soudech 

Soudní jednání se nařizují pouze ve 20 až 30 % případů a i při těchto jednáních se vychází výhradně z předložených listin. Pokud je pohledávka řádně zdokumentovaná, tak účast na soudním jednání při vymáhání dluhu není vůbec potřebná.

Vymáhání pohledávek je neúčinné a zdlouhavé

Zejména u menších částek je účinnost vymáhání pohledávek vysoká. Čas potřebný na vymáhání dluhu je odvislý zejména od rychlosti soudu a následně i aktivity exekutora. V ideálním případě uplyne mezi předáním pohledávky k vymáhání a samotným vymožením 6 až 7 měsíců.

Vymáhání malých částek se nevyplatí

Zejména u menších částek v řádu tisíců nebo desetitisíců je účinnost jejich vymáhání velmi vysoká, protože dlužník je obvykle schopen snáze zaplatit dluh. Vymahatelnost dluhů klesá společně s rostoucí výší dlužné částky. Praktický postup je v praxi takový, že exekutoři detailně zmapují majetek a příjmy dlužníka a rozhodnou o dalších krocích při exekuci. Pro vymáhání dluhu soudní cestou neexistuje žádná finanční hranice – tzn. ani horní, ani dolní.

Vymáhání pohledávek s sebou nese spoustu papírování

K účinnému vymáhání dluhu je třeba stejné podklady, jaké jsou k dispozici v souvislosti s účetnictvím a pracovní činností. Jsou to zejména faktury a záznamy o poskytnutí služeb nebo dodání zboží – jedná se o dodací listy či předávací protokoly.